Dvanáct povídek o poutnících – Gabriel García Márquez

Popis

Napsat krátkou povídku vyžaduje stejně velké úsilí jako začít psát román.
V prvním odstavci románu totiž musíte určit všechno: vnitřní uspořádání,
ladění, sloh, rytmus, délku a leckdy i charakter některé postavy. Všechno
ostatní už je jen požitek z psaní, ten nejniternější a nejsamotářštější,
jaký si kdo může představit, a jestli potom knihu ustavičně nepřepisujete
až do smrti, pak jenom proto, že stejnou železnou vůli, jakou jste
potřebovali, abyste ji začali, vynaložíte na to, abyste ji dokončili.
Naproti tomu povídka nemá začátek ani konec: buď se vyvede, nebo ne. A
pokud se nevyvede, vlastní i cizí zkušenost učí, že většinou bývá
rozumnější začít ji znovu a jinak, nebo ji vůbec zahodit. Nevzpomínám si
už, kdo to tak dobře vyjádřil útěšnou větou: `Dobrý spisovatel se pozná
spíš podle toho, co roztrhá, než co uveřejní.` (…) Vždycky jsem si myslel,
že každá další verze nějaké povídky je lepší než ta předchozí. Jak potom
ale zjistit, která má být ta poslední? To je tajemství řemesla, k