Vzpomínky na jedno dobrodružství – Robert Fulghum

Popis

Jakmile jednou propadnete tangu, jste lapeni na celý život. Robert Fulghum
ten pohlcující pocit zná. Aby svému osudu šel ještě více naproti, vydává se
do země tangu zaslíbené: nasedá na loď, která při obeplouvání Jižní Ameriky
ztroskotá, cestuje po Argentině vlakem s domorodci, je na ulici přepaden a
okraden, málem přijde o život při silné vichřici, chodí na hodiny
provazochodectví, s chutí jí, pije a seznamuje se, přemýšlí o argentinských
dějinách, diktatuře, ekonomice, kultuře a mentalitě. Ale především:
tancuje, tancuje, neustále tancuje. Tancuje i po svém návratu do Spojených
států, možná tancuje i právě teď. Jak totiž říká sám autor: „Když se vědci zabývali prevencí stařecké
demence a Alzheimerovy choroby, zjistili, že ze všemožných aktivit je
nejpřínosnější společenský tanec. Nebezpečí mentální atrofie může být až o
76 procent nižší, pokud se dotyčný občas naučí nový tanec a pokud často
tancuje. Proč? Protože při tanci se zapojují mozek, tělo a procesy hudební
i emoční. Podstatou je to, že se musíte ve zlomku vteřiny rozhodovat a
využívat veškeré schopnosti. Když tedy lidi říkají: ,Tango? Ve tvém věku?
Nezbláznil ses?‘ tak já odpovídám: ,Nezbláznil, a ani to nemám v úmyslu.‘
Věřím v tancování. Tancovat budu až do konce svých dní.“